Obálka byla těžká – ze silného, drahého papíru, s vyraženým erbem v horním rohu. Bylo na ní hezkým, téměř staromódním písmem napsáno:Panu Oliveru Parkerovi.
Nebyl podán žádný návrh.
Oliver ji otočil v rukou a opatrně odtrhl okraj. Uvnitř byl složený dopis a černá vizitka se zlatým lemem.
“Pane Parkere,
Rád bych vám osobně poděkoval.
Vaše odvaha a lidskost mi zachránily život.
Přijďte prosím na níže uvedenou adresu, kdykoli se vám to bude hodit.
— Henry Caldwell.
Na kartě bylo stejné jméno:
Henry Caldwell je předsedou společnosti Caldwell Industries Ltd.
Oliver se dlouze zadívá na bílé prostěradlo. To jméno mu znělo povědomě – ve zprávách se často zmiňovala společnost Caldwell Industries, velká firma působící v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Na okamžik ho napadlo, že by to mohl být vtip, ale papír, písmo, dokonce i rukopis vyzařovaly něco až příliš skutečného.
O dva dny později zvítězila zvědavost. Oblékl si čistou košili, kterou mu vyžehlil spolubydlící, a nasedl na tramvaj do centra Manchesteru.
Budova Caldwell Industries se tyčila nad městem – skleněná fasáda, elegantní sloupy, vůně čerstvých květin v hale. Když vyslovil své jméno, recepční se uctivě usmála.
– Pane Parkere? Pan Caldwell vás očekává. Můžete jít nahoru – do horního patra.
Výtah tiše stoupal. V nejvyšším patře ho přivítala prostorná kancelář plná světla. A tam, vedle panoramatického okna, stál muž, kterého zachránil.
Henry Caldwell – teď už odpočatý, ale se stejným vděčným leskem v očích.
– “Oliver Parker,” řekl s úsměvem, “mladý muž, který mi dal druhou šanci.
Oliver rozpačitě pokrčil rameny: “Prostě jsem udělal to, co by udělal každý.
– “Ne, mladý muži,” zavrtěl Caldwell hlavou, “prošel by každý. Vy ne. To je to, co tě odlišuje.
Ukázal na nízkou pohovku u okna. “Posaďte se, prosím. Chci tě poznat.
Mluvili spolu téměř hodinu. Caldwell se vyptával na univerzitu, na jeho plány do budoucna a na rodinu. Když se dozvěděl, že Oliver kvůli incidentu zmeškal rozhodující zkoušku, podnikatelova tvář potemněla.
– Ježíši… Takže jsi kvůli mně přišel o zkoušku?
– To není důležité, pane Caldwelle. Udělám to znovu, zvládnu to,” pokusil se Oliver o úsměv.
– “Ne.” Henryho hlas ztvrdl. Postarám se o to.
Oliver se zdvořile usmál: “Při vší úctě, myslím, že ani miliardář nepřesvědčí zkušební komisi.
Caldwell odpověděl s lehkým mrknutím: “Divil by ses, co dokáže trocha poctivosti, když ji někdo ocení.
O dva týdny později zazvonil telefon.
– Pane Parkere?” Rektorova sekretářka zavolala: “Rektor vás zítra očekává ve své kanceláři.
Když dorazil, děkan ho přivítal s úsměvem.
– Pane Parkere, váš případ byl znovu přezkoumán. Objevily se důkazy o výjimečných okolnostech. A upřímně řečeno, univerzita je hrdá na to, že má mezi svými studenty tak statečného člověka. Budete mít příležitost k dodatečnému vyšetření.
Oliver nevěřícně zamrkal: “Takže… ještě budu maturovat?
– Jo. A rozhodně si to zasloužíš. Jediným rozhodnutím jsi prokázal víc charakteru než mnozí za celý život.
O měsíc později, v den promoce, jeho přátelé jásali, rodiče plakali do telefonu, a když obřad skončil, Henry Caldwell na něj čekal u dveří.
– Gratuluji, chlapče,” řekl s úsměvem, “dnes jsi nejen dostal diplom, ale také jsi dokázal, jaký jsi člověk.
– Bez vás by to nebylo možné, pane.
– “Mýlíš se,” odpověděl Henry, “jen jsem si všiml toho, co už v sobě nosíš. Ale řekni mi, co budeš dělat teď?
Oliver si povzdechl: “Rozesílám životopisy, ale bez zkušeností mě nikdo nechce zaměstnat.
Caldwell se usmál: “V tom případě, proč nezačneš se mnou?
Oliver Gogledna iznenadano. – Caldwell Industries?
– Jistě,” Henry přikývl, “už jsi dokázal, že umíš dělat těžká rozhodnutí, a to s čistým srdcem. Takové lidi potřebuji.
První měsíce byly bouřlivé. Oliver začínal jako mladý analytik, ale Caldwell ho vzal pod svá křídla. Scházeli se téměř každý den – on se učil, povídali si dlouho po práci, probírali projekty, morálku, volby.
Jednoho večera, u krbu ve svém prostorném domě, Henry řekl:
– Víš, že mi připomínáš mě, když jsem byl ve tvém věku. Jen s jedním rozdílem – přestal jsi. Já ne. Neplýtvej tím, Olivere.
Dlouho mlčeli.
– Doktoři říkali, že ten záchvat nebyla náhoda,” pokračoval tiše, “moje srdce slábne. Ale chci, aby Caldwell Industries zůstala v rukou člověka, který myslí na lidi, ne na zisk. A tím mužem jste vy.
— Pane Caldwell, já nemohu…
– “Můžeš,” přerušil ji, “zítra budeš sedět se mnou na schůzi správní rady. Ode dneška se budeš učit, jak řídit impérium.
Uplynul rok. Henry slábl, ale jeho duch byl stále silný. Oliver rostl – z pouhého zaměstnance na pravé rameno. V den, kdy Henry Caldwell tiše zemřel ve spánku, celá kancelář ztuhla žalem.
Na pohřbu, uprostřed černých obleků a květin, přistoupil k Oliverovi jeden z ředitelů.
– Pane Parkere, pan Caldwell vám nechal dopis.
Obálka byla jednoduchá, bez pečeti. Uvnitř bylo několik řádků napsaných známým rukopisem:
“Svět potřebuje lidi, kteří se zastaví, aby pomohli. Nikdy nezapomeňte, že i to nejmenší rozhodnutí může všechno změnit.
– Henry Caldwell.”
Pod těmito slovy stálo logo Caldwell Industries a nápis:
Oliver Parker – výkonný ředitel.
Oliver četl pořád dokola. Oči se mu rozmazaly slzami. Chlapec, který se kdysi bál, že ztratil svou budoucnost, byl nyní zodpovědný za osudy tisíců lidí.
Podíval se na oblohu a zašeptal:
– Děkuji vám, pane. A nezapomenu.
A pak si uvědomil, že v den, kdy na té ulici zastavil kolo, nic neztratil. Tehdy jeho život skutečně začal.
