“Valjušo, pojď sem, musíme něco udělat!” – zavolal vedoucí jídelny. Tato slova byla začátkem příběhu, o kterém se v závodě dlouho mluvilo.
Ninočko, zastoupíš mě u polévek, volá mě Žiganova, hned jsem zpátky,” pošeptala sousedce v rozdělovně hezká dívka v bílé zástěře a čepici a zčervenala z pozornosti šéfa a rozběhla se k vedoucímu,
– Jsem tady, Lilie Viktorovno.
Prohlédla si ji od hlavy až k patě, usmála se a pokračovala: “Pojďme na nádvoří, musíme si promluvit.
Valja sledovala Žiganovou, které se bály i staré kuchařky, a dělala si starosti.
Onehdy ředitel vyhodil jejich kuchařku Naďu, která má dvě děti a opustil ji manžel, kde teď najde práci? Tady dobře platí a z továrny je školka a dávají jí přednostní výlety. Takovou práci není snadné sehnat, a Naďa Žiganová už dlouho otravovala Naďu. V polévce není maso, jen kosti, nebo je zakysaná smetana zředěná kefírem. A Naďu sice při krádeži nikdo nepřistihl, ale údajně za to, že přehlédla a v řízcích je víc chleba než masa a bramborová kaše příliš tekutá, Naďu stejně donutili odejít.
Dívky později žertovaly, že Naďu někdo podrazil nebo že udělala něco, co se ředitelce nelíbilo, a tak si ji vybrala. Takže Naďa si vlastně výpověď napsala sama, ale ve skutečnosti neodešla sama, ale pod nátlakem.
Mohli by Valju z něčeho obvinit, a ona má malou dceru, kterou nedávno přijali do tovární školky. Valja nemá manžela a její otec je nemocný a nepracuje, takže kde najde dobré místo, pokud vůbec?
Lilija Viktorovna vzala Valju na dvůr, kde vykládali přivezené zboží.
– Tak co, Valentino, líbí se ti u nás pracovat?
– Moc se mi to líbí, Lilie Viktorovno,” mladá žena se začervenala.
– Pamatuješ si, co dobrého jsem pro tebe udělal, že? – Valja přikývla, polykala sliny vzrušením a nechápala, co po ní chce, – samozřejmě si vzpomínám, moc ti děkuji!
– Děkovat není hezké, za dobro se platí dobrem,” řekla jí přísně Lilia Viktorovna a usmála se: “Proč se tak bojíš? Jedeš přece do našeho sanatoria na dovolenou se svou dívkou, ne? Ve výboru odborů jsem ti zařídila dodatečnou slevu pro dítě, pojedeš skoro zadarmo, a já od tebe potřebuju jednu laskavost.
– Děkuji ti za všechno, Lilie Viktorovno,” zašeptala Valja znovu.
– Co to říkáte, děkuji, děkuji, náš syn a Ivan Dmitrijevič také jedou do tohoto sanatoria, mám pro vás delikátní prosbu. Hodně se toho naučil, zajímá se o vědu a ještě neměl holku. Víte, co od vás chci? – usmála se vlídně na ředitelku Valju.
– Ne,” přiznala Valya upřímně.
– Nebude vás to nic stát, ale máme s manželem obavy, chceme zkontrolovat našeho syna. Je zvláštní, že se mu nelíbí žádná holka, sedí tam se svým profesorem. Dejte své dítě do postele a buďte na mého Antona hodní. Jsi hezká holka, už jsi rodila bez manžela, tak to není poprvé. Až se vrátíš, řekneš mi, jak na tebe reagoval, ale nelži, vím, na co se tě mám zeptat, abych přesně zjistila, jestli jste měli sex, nebo ne, ano? Vážíš si své práce, že? – Lilia Viktorovna se usmála ještě přívětivěji.
– V žádném případě, jak to můžete udělat? Jak to můžeš chtít, já taková nejsem, to není pravda, – Valja stála celá rudá a nevěděla, co má dělat.
– Sama si myslíš, že si místo tebe rychle najdu jinou, a na školku je obrovská fronta, sama se rozhodneš, – a Lilia Viktorovna se otočila a odešla, potřásajíc vysokým svazkem vlasů s krásnými sponkami, jako by vyhrožovala Vale…..
V sanatoriu Valju posadili k jednomu stolu s Antonem Žiganovem. Valjina dcera Ksjuša s ním začala vesele švitořit, on jí vesele odpovídal a pak se Valji zeptal,
– Cestujete s dcerou společně? Nebojí se váš manžel, že jeho krásná žena pojede na dovolenou bez něj?
– Nemám manžela,” odpověděla Valja prostě.
– Nehodlám trpět něčí žárlivostí,” byl šťastný, “jmenuji se Anton, mohu se o tebe postarat? Jak se jmenuješ ty? Valja? Valentina, krásné jméno, a tahle roztomilá holka se jmenuje Ksjuša? To je skvělé, navrhuji, abychom šli spolu na pláž, dnes je krásné počasí.
Valya prostě nevěděla, co má dělat.
Anton se k nim choval velmi přátelsky, večer se procházeli po nábřeží, pili mléčné koktejly a všichni tři tančili při hudbě na oblázcích u temné vody.
– Pracujete v jídelně? Maminku asi znáš, je to velká velitelka, s tátou se jí bojíme,” zažertoval Anton.
A vyprávěl Valeovi o své vědecké práci a o tom, že ho matka nutila jet na dovolenou, protože říkala, že se svou vědou se brzy zblázní.
Vale s ním vůbec nechtěl flirtovat, i když sousedé u stolů si tak nějak mysleli, že jsou rodina. Nejspíš proto, že Anton nosil Ksušku na ramenou a ona se smála a pevně ho objímala, jako by ho znala už dlouho.
Vlastně by se Valje líbilo, kdyby měly s Xushou tak laskavého a chytrého tatínka. Anton se jí jako muž moc líbil, a co naplat, je to normální chlap.
– Nemysli si, že teď ode mě odejdeš, určitě se sejdeme, až se vrátíme – slíbil Xyushka na rozloučenou Antonovi a Valya cítila, že i ji, stejně jako Xyushku, tato slova potěšila…
První den, kdy Valja přišla po dovolené do práce, si ji Lilia Viktorovna zavolala na kus řeči,
– Co myslíš, Valentino?
– Máš moc hodného syna a má rád ženy, to je jisté, rozhodně,” začala ji dívka spěšně ujišťovat.
A najednou si všimla, jak se na ni ředitelka smutně podívala, ale okamžitě změnila výraz,
– Nemysli si, že ho můžeš dostat, můj syn není pro tebe, dobře? Řekni mi, kde je jeho velké znaménko, jestli jsi ho opravdu měla?
Valja odpověděla, že to znaménko viděla, když se s Antonem převlékali na divoké pláži a drželi si navzájem ručníky.
A pak se jí Anton začal vyptávat, kde je Xyushčin otec. A Valja mu to řekla jako první, ani její táta nevěděl, že Ljoša sloužil v jednotce, která stála dva bloky od jejich domu, a potkali se náhodou.
Stejně jako Valja právě dokončil školu, a když odešel na dovolenou, nikdo za ním nepřišel ani mu nenapsal. Ljoška byl hubený a drobné postavy, prostě kluk. A Vali tehdy zemřela maminka a ona byla také osamělá.
Šli s ním do kina Rodina na filmy, kde ji Ljoša poprvé políbil. A pak ho v temném parku milovala a litovala a Ljoša jí přísahal, že ji bude vždycky milovat a že se vezmou, až bude demobilizován. Ale stalo se, že ho najednou převeleli k jiné jednotce a jí neřekli kam, a Ljoša taky neznal její adresu, tak to dopadlo……
– Jaká to byla hloupost.” Anton se pak podivil: “Proč tě po demobilizaci nevyhledal?
– Nevím, možná si myslel, že ho nemiluju. Nepřišla jsem, ale dohodli jsme se. Den před jeho převozem, nevěděla jsem, že se to stane, byl otec nemocný. A pak, když už bylo jasné, že dítě bude, táta řekl, ať si pořídíme dítě, že to jinak nejde, že z toho vyroste,” usmála se smutně Valja.
Tehdy Antonovi nic neřekla, jak ji o to požádala jeho matka. Anton jí řekl, že má přítelkyni, která je laborantkou na univerzitě. Nechtěl ji ale představit matce, Galja by ji neměla ráda, byla z vesnice, její rodiče tam žili.
Anton si tedy Galju vezme, jakmile dostane pokoj.
Antonovi bylo velmi líto, že Ksyusha nemá otce, a udělal nemožné – vypátral Lyoshu. Anton měl v orgánech přátele.
Když ho Valja uviděla, nemohla tomu uvěřit. Ljoša byl stejně hubený a stejně zamilovaný,
– Valjo, hledal jsem tě, ale ani jsem neznal tvé příjmení. Přišel jsem sem a jen jsem se toulal ulicemi, ale nikdy jsem tě nepotkal. Máš dobrou kamarádku, když mi Anton řekl, že mám dceru, hned jsem přišla…..
Od té doby uplynulo mnoho let. Valentina Vasiljevna je nyní vedoucí stravovacího oddělení a velí závodní jídelně.
S Ljošou mají kromě Ksyushy ještě syna Nikitu. Ljoša pracuje v továrně a s Antonem a Galjou jsou již mnoho let rodinnými přáteli.
Lilia Viktorovna se už dávno smířila s tím, že se její syn oženil s prostou laborantkou, a zbožňuje své vnučky Irinu a Margošu.
A Valentina odpustila Lilii Viktorovně její delikátní, neslušnou žádost. Koneckonců právě díky její známosti s Antonem byly s Ljošou opět spolu.
A pak, každý má vždycky na výběr a Valya neudělala kompromis ve svých zásadách.
Někdy je cesta ke štěstí velmi zdobná, ale takový je osud……
