Alyona se podívala z okna kavárny. Pršelo a město bylo šedivé, ačkoli ještě před deseti minutami svítilo slunce. Zdálo se, že se přizpůsobuje její náladě.
– Tak znovu? – Lena se zeptala a obočí jí vystřelilo vzhůru.
Věděla…….. Vždycky věděla……
Alyona se otočila ke své přítelkyni a osudově přikývla.
– Řekl, že se situace změnila.
– Věřili jste tomu? – Lena zavrtěla hlavou.
– Chci věřit. Řekl, že je připraven na vážný vztah.
Lena se podívala na Aljonu a kousla se do rtu.
– Lene, nemlč!” řekla Aljona.
– Co mám říct? – Lena pokrčila rameny. “Žije ve tvé hlavě už dvanáct let. Dvanáct let! Třikrát si místo tebe vybral jiné. A teď jsi připravená jít za ním. Jít k němu znovu… Proč?
– Říkal jsem ti to. Je svobodný a připravený se mnou začít znovu.
– Co když je to zase lež?
– Co když je to pravda?
Alyona prudce odsunula židli a vstala.
– Rozhodl jsem se, že musím letět.
– Tak leť,” řekla Lena. – Ale jestli to tentokrát nevyjde, nestěžuj si mi.
– Nebudu,” usmála se Alyona. – Tak tedy nashle.
Vyšla z kavárny do deště a ani neotevřela deštník, i když ho měla. V hlavě jí pulzovala myšlenka: “Nespěchej. Nevěř. Nedoufej.”
Mimochodem, velmi rozumný nápad. A ona to věděla, ale nemohla si pomoci, protože její srdce neposlouchalo ani rozum, ani přátele, ani minulost. Nejdůležitější pro ni byl hlas muže, který před lety řekl: “Mám tě rád. My dva jsme dokonalý pár.” Ten hlas byl od té doby hlasitější než kterýkoli jiný.
………………..
Letadlo najelo na přistávací dráhu. Motory zahučely, kolem prošla rychlým krokem letuška a v zadní části kabiny se ozval dětský pláč. Ještě chvíli a letadlo se dalo do pohybu. Šlo stále rychleji a rychleji a nakonec se odlepilo od země a začalo nabírat výšku.
Alyona se vlastně létání letadlem bála, ale tentokrát na to ani nepomyslela, protože její myšlenky byly úplně jiné.
Seděla u průzoru a v jednu chvíli zvedla závěs a vyhlédla ven. Dole byla pole, pak se jednou ponořila do mraku a vyskočila nad něj a rázem se šedivé deštivé počasí změnilo na slunečné.
Alyona se opřela na židli, zakryla si oči a uviděla svou starou studentskou skupinu. A mezi známými tvářemi byla i jeho tvář. Okamžitě si uvědomila, že mu padla do oka, ale pak si všimla, že není sám, a rozrušila se. V tu chvíli se setkali. A nijak na sobě nedala znát, že se jí také líbí. Nebo jí možná připadalo, že nic neprozradila …….. Ale na tom nezáleželo. Pro ni je “zaneprázdněný” kluk prostě kamarád.
Pak následoval rok čekání. Nevěděla proč, ale nemohla se s nikým setkat. Čekala na něj, na Maxima. A čekala: rozešel se se svou přítelkyní a pozval ji, Aljonu, na rande. Pak přišlo první vyznání lásky a tři měsíce štěstí. Políbil ji v dešti, slíbil jí stěhování, děti, dům u lesa. A pak jí řekl, že se rozcházejí, protože se vrátil ke své bývalé přítelkyni. A on byl zase jen kamarád. A pak se s tou dívkou zase rozešel a padl Aljoně na hlavu a zase jí sliboval společný život v ráji a ona mu zase věřila. Odjel do hlavního města vydělávat peníze a nechal Aljonu…….a opět se stala kamarádkou, aniž by věděla proč. Nejspíš doufal, že brzy zase osamí…
Alyona otevřela oči a znovu se podívala ven: nic se nezměnilo – mraky a slunce. Vytáhla telefon a
znovu přečetl jeho vzkaz: “Uvědomil jsem si, že jsi jediná, kterou jsem miloval a stále miluji. Začněme znovu od začátku. Tentokrát je to vážné. Přijď ke mně.”
Věděla, že ta slova mohou být lží,
ale také věděla, že pokud tam nepůjde, bude toho litovat.
………………….
Prvních pár dní uběhlo jako sen.
Maxim se s ní setkal na letišti.
– Ahoj. Jsem rád, že jsi přišla,” řekl a dotkl se jejího ramene. – Páni, ty žiješ!
Alyona se zasmála.
– Samozřejmě, že jsem naživu! A moc ráda tě vidím.
Cítila se lehká, téměř beztížná, jako by se vrátila do doby před dvanácti lety, kdy byla mladá a měla pocit, že má celý život před sebou.
Pak ji odvedl k sobě domů a zeptal se jí, na jak dlouho za ním přijde.
– Na pár týdnů, pak se budu muset vrátit a dokončit projekt, a pak – nadobro, – odpověděla Aljona a podívala se na Maxima s úzkostí. Udržel její pohled a řekl.
– To je skvělá zpráva.
A v Alainově srdci byla naděje, že tentokrát to tak určitě bude.
Strávili spolu následujících čtrnáct dní. Maxim samozřejmě čas od času chodil do práce, pak si dopisovali a Aljona ty dny trávila tím, že mu zútulňovala byt, chodila do obchodu a vařila výborné večeře.
V předvečer odjezdu šel Maxim také do práce, ale slíbil, že přijde dřív a odveze Alenu na letiště. Aljoně se zpozdil let, a tak se rozhodla naposledy uklidit Maximův byt a připravit romantickou večeři. Při úklidu se dotkla “myši”, která byla připojená k notebooku, a obrazovka ožila.
Alyona samozřejmě věděla, že není dobré číst cizí korespondenci, ale hned uviděla své jméno, a tak začala číst.
Bože můj! Kéž by to neudělala!
Ukázalo se, že Maxim si psal se spoustou dívek. A dokonce i té, se kterou chodil v ústavu.
„Stále na tebe myslím,“ napsala.
“A já. Jsi to nejchytřejší, co jsem kdy měl. Je škoda, že to nevyšlo, ale můžeme to zkusit znovu. Pojď,” odpověděl.
Alyona se podívala na datum – ano, bylo to včera!
Prohlédla si několik dalších dopisů, v nichž ji nazýval jen kamarádkou a psal, že počítá dny, kdy odejde, že mezi nimi nikdy k ničemu nedošlo a dojít nemůže, a mnoho, mnoho dalšího……
Pak si povzdechla, odnesla hadr do koupelny a rozhodla se, že už nic čistit nebude.
Maxim se podle slibu vrátil z práce dříve než obvykle.
– Půjdete na večeři? – Zeptala se, jako by se nic nestalo.
– Ano,” řekl. – Jsi zázrak. Nevím, co bych si bez tebe počal.
Usmála se, položila před něj talíř s jídlem a posadila se naproti němu.
Jedl a mluvil o kolezích, o dopravě, o tom, jak je dobře, že je tady, že to zařídil a že se u něj za chvíli zastaví kamarád a odveze ji na letiště.
Alyona přikývla.
Poslouchala jsem.
Dívala se na něj.
Na rukou.
Na vrásky kolem očí.
Na rty, které ji líbaly.
Nedělala scény, nesnažila se nic vyřešit, neplakala. Jen seděla a přemýšlela:
“Kolikrát můžeš odpustit stejné osobě?”
Ale nejhorší na tom nebyla korespondence, ani lži, dokonce ani jiné ženy, ale skutečnost, že navzdory tomu všemu část z ní stále chtěla zůstat, chtěla věřit jeho slovům a chtěla být “ta jediná”, jediná.
…………………
– Nic neříkej,” řekla Lena, jakmile uviděla Aljonu. – Podle výrazu ve tváři jsem to poznala.
– Víš, Leno, mám pocit, že jsem udělala něco, co jsem neměla,” řekla Alyona.
– A co to je? – Lena zvedla obočí.
– Čtu korespondenci ostatních lidí. To nemůžeš,” řekla Alyona zcela neživým hlasem.
– Neudělal jsi to schválně, že ne?
— Ne úmyslně.
– Tady! A co v nich bylo? – zeptala se Lena.
– Je mezi námi konec, zablokovala jsem to,” řekla Alyona a neodpověděla na kamarádčinu otázku.
– Chraň bůh, aby to tak bylo,” řekla Lena. – Bylo načase začít žít, ne na něj jen čekat.
– Máš naprostou pravdu,” přikývla Alyona.
………………
Uplynul čas. Alyona se upřímně snažila vypustit Maxima z hlavy. Kolikrát ho chtěla odblokovat, ruce se k němu natahovaly, ale pokaždé se zarazila! Jednoho dne jí však zavolal z nového čísla a zeptal se, co se stalo a čím si zasloužil takový přístup k sobě.
– Viděla jsem vaši korespondenci,” řekla Aljona.
– No a co? Nerozumíš ničemu.
– Čemu nerozumím? Myslím, že to bylo napsáno velmi jasně.
– Poslyš, právě jsem si koupil lístek a přijdu se na tebe podívat tuto sobotu v 10 hodin. Prosím, neutíkej přede mnou, musíme se sejít a promluvit si. Prosím, slib mi, že se sejdeme na letišti….Please……
Alyona chtěla říct ne, ale udělala to:
– Dobře, sejdeme se.
A pak zavěsila.
………………..
– Proč? Proč bys to dělal? – Lena vykulila oči. – Aljošku, zase ti bude “dělat nudle” na uši. Neměla bys s ním chodit.
– Myslím, že bych si měla poslechnout, co mi chce říct.” Alyona znovu ucítila uklidňující tóny v Maximových slovech a byla připravena mu vyjít vstříc. – Nebudu ti říkat nic dalšího. Tohle je úplně poslední, předposlední chvíle.
Lena si povzdechla a řekla:
— Dobře.
– Nepřesvědčíš mě? – Alyona se překvapeně zeptala.
– Ne, to neudělám,” odpověděla Lena.
………………….
V pátek před Maximovým příjezdem byla Lena nervózní. Chtěla ho vidět a zároveň ho nechtěla vidět. A pak, téměř na samém konci pracovního dne, jí Lena zavolala. Aljona se dlouho dívala na displej telefonu a neodvažovala se stisknout tlačítko “zvednout”. Nakonec telefon přestal zvonit a ona si jen s úlevou povzdechla, když zazvonil znovu. A byla to opět Lena.
– Poslouchám,” řekla Alyona odsouzeně do sluchátka. Ke svému překvapení uslyšela ve sluchátku Lenin pláč. – Leno, co se stalo? – Lena okamžitě znervózněla.
– Všechno, všechno se stalo. Přijď,” řekla kamarádka a zavěsila.
Netřeba dodávat, že se k ní Alyona okamžitě vrhla.
………………
– Podá váš manžel žádost o rozvod? – Alyona se zmateně zeptala.
– Ano! Věřili byste tomu?! – Lena vzlykala.
– Ale proč?
– V autě našel peněženku mého kolegy. Uvnitř byly karty na jeho jméno a on si uvědomil, že je to man……
– Takže? – Alyona se na Lenu nechápavě podívala.
– Zklamala jsem ho, protože jsme na jednání cestovali společně a já to manželovi neřekla. Myslela jsem si, že je to maličkost, a teď si manžel myslí, že něco skrývám……
– To je ale nesmysl! – řekla Alyona. – Nebojte se. On vychladne.
– Co když ne? Pokud opravdu podá žádost o rozvod? – zeptala se Lena a znovu vzlykla.
– Lenochka! Všechno bude v pořádku. Uvidíš! Chceš, abyh ti udělala čaj? – zeptala se Alena.
– Já ano,” přikývla Lena. “S marmeládou. S malinovou marmeládou,” dodala a znovu vzlykla.
Alyona zapnula konvici, vyndala šálky, dala do nich čajové sáčky, z lednice vyndala sklenici malinové marmelády a část jí dala do malého talířku. Pak, když konvice začala vařit, nalila do každého šálku vodu. Lena okamžitě vzala hrnek do rukou, ale ty se jí třásly a samozřejmě čaj rozbila o stůl. Lena popadla hadr a spěchala ho utřít. A právě v tu chvíli se Leně nevysvětlitelně podařilo převrhnout talířek s marmeládou. Ta se dostala na Aljoniny kalhoty.
– To je v pořádku,” řekla Aljona najednou. – Nic hrozného se nestalo. Umyju ji a vrátím se.
Alyona vklouzla do koupelny, zavřela se, sundala si kalhoty a snažila se skvrnu odstranit, pak si postěžovala, že si bude muset obléct mokrou věc, ale neměla jinou možnost, i když……
Alyona otevřela dveře a vykřikla:
– Lene! Proč mi nedáš župan?
Ale Lena jí neodpověděla.
Alyona znovu vykřikla a opět nastalo ticho. Vyhlédla z koupelny a viděla, že Lena v kuchyni není.
Alyona si natáhla mokré kalhoty a vyšla z koupelny. Prošla se po bytě.
– Lena? – Zavolala, ale Lena tam nebyla.
Chyběla jí také taška, telefon, svrchní oblečení, boty a navíc byly zavřené vchodové dveře, a ať se Alyona snažila otevřít sebevíc, nešly otevřít.
Alyona přistoupila k oknu a podívala se dolů.
Dvanácté patro….Kdyby to bylo první patro, bylo by možné vylézt, ale tak…….
Alyona se vrátila ke vchodovým dveřím, ještě jednou trhla klikou a posadila se na zábradlí.
Upřímně řečeno, byla v šoku, protože si uvědomila, že se chytila do pasti, kterou na ni nastražila její vlastní přítelkyně.
Alyona se nejprve rozplakala.
Pak se zasmála.
Pak jsem se prošel po bytě: žádná televize, žádný počítač, žádný notebook, lednice plná jídla.
“Jsem zvědavá, kdy mě odsud pustí.” – pomyslela si.
………………….
V neděli večer se otevřely dveře a vešla Lena s manželem. V rukou měli Aleniny věci.
– Tady máš,” řekla Lena.
– Odletěl? – zeptala se Alyona.
Lena přikývla.
Alyona se tiše oblékla, vzala si telefon, tašku a zamířila k východu z bytu. Na prahu se otočila a řekla:
– Děkujeme.
– Alion, počkej,” zastavila ji Lena. – Víš, zjistili jsme, že Maxim sem nepřišel kvůli tobě. Má novou lásku, kterou zorganizoval tady….nu, a jak se zdá, rozhodl se seznámit i s tebou, aby tě vrátil do Friendzone a přesvědčil tě, že tě šíleně miluje a určitě s tebou bude.
– Chápu. Nezlobím se na tebe. Donutil jsi mě být sama se sebou a přijít na to, co od života chci,” řekla Alyona a zavřela za sebou dveře.
…………..
Procházela ulicí, jako by se vracela z jiného světa. Ze světa, kde byla jen kulisou v životě někoho jiného. Doma si uvařila čaj, vytáhla telefon a začala číst zprávy. Spoustu zpráv od Maxima
“Přiletěl jsem. Kde jsi ty?”
“Aljono, co se děje? Všechno ti vysvětlím. Jen mi řekni, kde jsi. Přijdu za tebou. Promluvíme si. Proč jsi za mnou poslala své přátele?”
“Aljono, proč bych se s tebou už neměla stýkat? Přiletěla jsem za tebou! Alyonaaaah!”
“Proč jsi nepřišel? Čekal jsem na tebe.”
“Dobře, nechceš mluvit, tak ti napíšu. Opravdu jsi ničemu nerozuměl. Napsal jsem je, protože jsem se cítil špatně. To ale neznamená, že tě nemám rád.”
“Ty jsi ta jediná.”
„Miluji jen tebe.“
“Je to mezi námi vážné.”
A pak najednou pochopila —
nelže. Jen neví, jak být jen tak s někým. Láska pro něj znamená potřebu pozornosti a tepla, potvrzení, že není sám. A když se objeví někdo jiný – někdo bližší, přístupnější, zářivější -, táhne ho to tam. A on skutečně věří, že tato osoba je ta nejdůležitější. Dokud se neobjeví další osoba.
Smutné, ale pravdivé. A nejsmutnější je, že pravidelně dává naději všem svým bývalým a Alena nevěděla, jak to mají ostatní, ale osobně jí kvůli tomu šel život z kopce.
Telefon zazvonil — přišla nová zpráva od Maxima:
“Přijdu znovu. Příští měsíc. Prosím, dejte mi šanci všechno vysvětlit.”
“Ne,” napsala Alyona a zablokovala ho, ale teď už věděla jistě, že je to nadobro.
