Kotě bylo přineseno z ulice. Bylo nalezeno v odpadkovém koši. Tedy, nenašlo, ale bojovalo se o něj. Bojoval s kým? Bojovali jsme s ním.
Špinavé a hubené dítě se vrhalo, syčelo, křičelo a pokoušelo se kousat.
Manželé, kteří se ho rozhodli vzít domů, proto použili zvláštní taktiku. Žena začala odvádět jeho pozornost k sobě a muž….
Přišel zezadu a přehodil přes malého démona bundu. Tak ho i s bundou naložil do poměrně velkého nosiče, ze kterého v bytě rázně odmítl vyjít.
Nereagoval na jídlo, vodu ani sladké řeči. Přesněji řečeno, reagoval syčením.
A nechali ho na pokoji. Možná si zvykne, dostane žízeň, dá si něco k jídlu.
Aliska, velká šedá kočka, která byla před několika lety přivezena a vykastrována, seděla o několik metrů dál a ostražitě pozorovala manipulaci lidí. Sklopila uši a zachvěla se, když se z přepravky ozvaly zvuky strachu a nenávisti.
Žena a muž, vyčerpaní a zoufalí z toho, že se jim podařilo nebožáka dostat a umýt, se vydali na svačinu. A asi po čtyřiceti minutách, když byla svačina snědena, nádobí umyto a muž se šel dívat na televizi na pohovku, se žena rozhodla zkontrolovat, jestli se ten malý prevít dostal ven.
Když vstoupila do místnosti, kde stál nosič a nedaleko od něj seděla Aliska, zachytila tento obraz:
Kočka se snažila dostat do nosítka i s dítětem… Syčela, vrčela, prskala a vrhala se na ni jako vzteklá.
– Pojďte sem rychle! – zavolala na svého manžela. – Podívej, co se tu děje!
Neochotně vstal a přišel.
Aliska se snažila dostat do nosítka a dítě do ní mlátilo tlapkami a vytlačovalo ji ven.
Krátce se stáhla, tiše, smířlivě zamňoukala a.
A začal od nuly!
Neodvážila se vylézt čumákem dopředu, a tak nacpala svůj vykrmený zadek a ocas do nosiče.
Dítě kolem ní poskakovalo, vyvádělo a snažilo se ji kousnout, ale… Běž chytit tu tlustou a svalnatou dámu svou malou pusinkou a zoubky.
Zuby zákeřného muže se zakously do Aliskiny lesklé srsti a on se jí ze zoufalství pokusil kousnout do ocasu.
A ona do něj šťouchla. A vtom koťátko rozhořčeně vykřiklo.
Aliska se podívala na dítě a vytáhla mu ocas. Zabořil do něj své malé zoubky a……
Přestal pištět, syčet a házet. Teď už to bylo fyzicky nemožné.
Tato situace pro něj byla nová. Zmateně se podíval na Alisku a stále nepustil její ocásek z úst.
Měla bolesti, ale …
Neuhodila ho, ani mu nevzala ocas. S bolestným mňoukáním se Aliska konečně dostala do přepravky a stočená do klubíčka si lehla vedle kotěte. A ten, aniž by pustil špičku jejího ocasu z tlamy, ho objal všemi čtyřmi tlapkami a… přitiskl se k němu.
Aliska překonala bolest a začala tiše vrnět.
Pak se pokusila dotknout kotěte tlapkou. To sebou škublo, ale ocas nepustilo.
A pak ho začala jemně olizovat. A on sebou při každém doteku jejího jazyka škubl, zasténal strachem a pak…..
Pak unavený námahou usnul. Aliska objala dítě a usnula také.
Muž se podíval na svou ženu. Chtěl něco říct, ale…
Plakala. Po tvářích jí stékaly slzy.
– Co se děje? Co?” začal ji utěšovat. – To je v pořádku. Podívej se sám: Aliska ho dokázala zkrotit.
*****
Koťátko dostalo jméno Tails.
A ne proto, že se jednou zabořil do kočičího ocasu, ale ze zcela jiného důvodu.
Následoval Alisku jako ocas a nezůstával za ní ani o krok pozadu. Aliska se stala jeho mámou a naučila ho všechny domácí triky.
Nyní oba seděli v kuchyni a čekali na pohoštění. Někdy se Chvostík utrhl, a když už to nemohl vydržet, vyskočil na kuchyňský stůl, kde žena vařila. A pak…
Pak po něm maminka Aliska skočila, chytila ho zuby za krk a skočila na zem, kde mu dala výprask.
A ta žena se vždy postavila na Tailovu stranu. Vysvětlovala Alíkovi, že děti obecně zlobí, hladila je oba a dávala jim ty nejchutnější kousky.
Podívejte se, jak se to dělá.
A pak Aliska onemocněla… Selhaly jí ledviny. Veterinář plačící ženě řekl, že bude lepší ji uspat, aby netrpěla, ale…..
Žena nesouhlasila. Prostě nemohla.
A Aliska žila další rok. Prožila celý rok lásky. Její ocásek ji po zákrocích na veterinární klinice hřál svým tělem a pomáhal jí zotavit se.
Leželi spolu, dívali se z okna a Ocas olizoval svou nemocnou maminku.
Aliska zemřela v náručí muže a ženy. Do poslední vteřiny na ni mluvili a ujišťovali ji o své lásce. A Ocas se tiše přitulil ke své mamince.
Alisočka byla pohřbena velmi blízko, takže k ní bylo možné někdy přijít a promluvit si s ní…..
*****
Ocas posmutněl. Chodil po bytě a hledal Alisku. Někdy se v noci budil a hlasitě volal maminku. A pak.
Někdo přinesl a vyhodil do odpadkového koše malou kočku, pouhé kotě.
A žena opět nemohla projít kolem. Přinesla dítě a položila je na pohovku. Kotě bylo velmi hubené a slabé. Veterinář řekl, že nepřežije a veškerá snaha bude marná, ale…..
Žena ji však vzala domů a snažila se ji nakrmit dudlíkem. Dítě odmítalo jíst a nechtělo ani otevřít zuby.
– Alespoň zemře v teple a doma,” řekl muž a těžce si povzdechl. Odnesl kotě na pohovku a přikryl ho dekou.
A o několik hodin později, v obavách, že uvidí bezvládné tělo, tiše vstoupili do pokoje. Ocas si lehl vedle holčičky a olízl ji, a ona
Tiše mňoukla, sotva slyšitelně, a hrála si s jeho ocasem. Otočil se na bok a přitáhl si ji předními tlapami k sobě. Natáhla se na bříško a usnula.
A žena se znovu rozplakala.
– Proč pláčeš? – Zeptal se jí manžel. – Všechno bude v pořádku.
A tak ano. Busia začal jíst a pak…
Pak se rozběhla za svým Ponytailem a držela s ním krok na každém kroku.
Teď ji Chvostík naučil všechny triky domácího chování, jako to kdysi dělala Aliska. Ale někdy.
Někdy to Busya nevydrží a vyskočí na stůl, a to pak Ponytail křičí dolů. Tím vyjadřuje svůj nesouhlas.
Žena se však zasměje. Pohladí kočičku a řekne Tailovi, aby se nezlobil. Pak jim dá ty nejchutnější kousky.
Někdy sedí Tail sám na svém místě… Na okně. Tam, kde s Aliskou vždycky sedávali. A pak.
Pak ho Busia neobtěžuje. Leží na pohovce a dívá se na něj a Tail……
Myslí na své vlastní. Myslí na svou mámu Alisku. Nezapomněl na ni..
A to je celý příběh.
Je to o ničem. Je to jen další epizoda v mém životě.
Malý záblesk světla ve tmě.
To je vše.
