Serhij byl rozvedený a žil sám. Každý den chodil do práce, večer přišel domů, navečeřel se, podíval se na televizi a šel spát. A tak to šlo každý den. Naproti jeho bytu bydlela žena středního věku, jmenovala se Ljuda. Byla také rozvedená, ale měla sedmiletého syna.
V poslední době si Serhij začal všímat, že za ním Ljuda chodí příliš často. Buď aby vyměnila žárovku, nebo že televize nefunguje správně, nebo že jsou problémy s internetem, nebo ho prostě pozvala na čaj a koláče. A sousedům už začínalo být horko. “Prostě si ji vezměte a bude to hotové.”
Proč by to dělal, pomyslel si Sergej. Zaprvé se mu Ljuda vůbec nelíbila, zejména ne navenek. Zadruhé už měl přítelkyni Natašu, kterou si měl brzy vzít, a jeho sousedka o tom věděla, ale stejně s ním držela krok. Jednoho dne šel Serhij koupit chleba.
Když se vracel domů, uviděl Ljudu, jak stojí vedle jeho auta a její syn něco píše na dveře. Přistoupil k nim a uviděl nápis, který udělala dospělá ruka: “Vrať se k nám, tati! Máme tě moc rádi.” Serhij nevěděl, co má dělat, jak se té otravné ženy zbavit.
Přistoupil k Ljudě a řekl jí, aby si našla jiného muže: manžela pro sebe a otce pro syna. Ale pak se situace ještě zhoršila. Teď její syn, který každý den potkával Serhije na schodišti, mu říkal: “Ahoj, tati.” A tak se stalo. A ani sousedé se už nesmáli. Serhij už toho všeho měl plné zuby.
Několikrát se s ní pokusil hezky promluvit, vysvětlit jí, že není volný, že má snoubenku a že se brzy vezmou. Ale Ljuda nechtěla nic slyšet, přiznala mu, že bez něj nemůže žít a že i její syn na něm velmi lpí. Zahnala ho do úzkých; co mohl dělat, dokonce i měnit byty…
