Marina vzrušeně sledovala, jak si její syn zkouší nový oblek. Vysoký, statný, s hustými tmavými vlasy – připadalo jí neskutečné, že se zítra její chlapec ožení.
Ilja se pozorně zadíval do zrcadla a zhodnotil svůj odraz. Otočil se, spokojeně pokýval hlavou a poznamenal:
Inzeráty
– Parádní oblečení,” řekl a obrátil se k matce. – Barva je výborná, vypadá draze.
“Vskutku, stojí hodně, pomyslela si Marina, ale nahlas odpověděla:
– Je skvělé, že ti sluší. Na svatbě rozhodně nebudu zadržovat emoce, až tě uvidím v celé tvé kráse.
Najednou Ilja odtrhl oči od zrcadla:
– Mami, přijdeš na svatbu? Dohodli jsme se, že tam nebudeš.
– Dohodli jsme se?
Myslela jsem, že si děláš legraci, – vykřikla Marina, překvapená tak rozhodným tónem svého syna.
– Jaké žerty? – řekl Ilja podrážděně a začal nervózně přecházet po pokoji. – Zapomínáš, že Vikyho příbuzní jsou lidé s vysokými nároky. Na slavnosti budeš vypadat nepatřičně.
To ponížení nesnesu,” dodal, posadil se vedle ní na pohovku, vzal matku za ruku a tiše jí potřásl.
– Mami, představ si, jak nemístně budeš vypadat proti těm domýšlivým dámám. Srdce by mi puklo hanbou. Příští den všechno vyřešíme: dáme si čaj a ty nám dáš něco dobrého, – řekl Ilja.
Marina cítila, jak se jí srdce svírá bolestí. Její vlastní syn se za ni tak styděl, že ji byl ochoten připravit o přítomnost na vlastním svátku.
– Proč bych měla vypadat nepatřičně? – namítla tiše.
