Manžel mi před šesti měsíci řekl, že je unavený. Byli jsme manželé 11 let, měli jsme devítiletou dceru. Vzpomněl jsem si, že když jsme se potkali, žil jsem v pronajatém bytě a on se rychle přestěhoval ke mně. V té době jsem již nashromáždil značné množství peněz a on investoval docela dost na to, aby si koupil náš vlastní byt.
Měsíc před koupí bytu mi můj milovaný udělal nabídku. Nespěchal jsem, abych se oženil, protože jsem si uvědomil, že po koupi bytu v manželství (za mé peníze) se stane společným majetkem. Takže jsme se oficiálně vzali dva měsíce poté, co jsem se stal šťastným majitelem jejich metrů čtverečních. Brzy jsme si uvědomili, že naše rodina bude brzy doplněna. Měli jsme krásnou dceru. Zpočátku bylo vše v pořádku a pak přišla tříletá krize rodinného života.
Ale myslím, že jsme přežili dobře. Pak se potíže opět dostavily. Můj manžel přišel o práci a byl velmi znepokojen, dávat všechny povinnosti na mě. Ležel na gauči a díval se na televizi, jak mluví o svých zkušenostech. Nespěchal hledat práci, citoval milion různých důvodů. Čekal jsem, až se uklidní.
Pokračoval jsem v práci, a když jsem se vrátil z práce, vařil jsem jídlo a pracoval s naším dítětem. Ani jsem se s ním nehádal, točil jsem se jako veverka v kole. Trvalo mi to osm měsíců a manžel konečně dostal práci. Pak se vrátil domů pozdě, unavený, podrážděný, a začali jsme se hádat. Také jsem neseděl doma, ale pracoval a zvládl se vším kolem domu. Jakmile jsem ho požádal, aby něco udělal, například umyl nádobí nebo pomohl připravit večeři, začal: „Ale já jen po práci! Jsem unavený!”
Jsem také z práce! Jen vy po práci lahodné jíst a ležet na pohovce sledovat televizi. A po práci vařím, uklízet, peru, dělat s naším dítětem. Hádky se stávaly častějšími, a dokonce i po hádce muž miloval „nafouknout rty“ a nemluvit se mnou týdny. Snažil jsem se nedávat pozor, ale nebyla tam vůbec žádná síla. A jednoho dne, před šesti měsíci, můj manžel prokazatelně začal sbírat kufr. Přišel ke mně a řekl: „Jsem unavený. Dělám si přestávku.
Musím pochopit náš vztah, přemýšlet o všem a těmito slovy šel. Nezastavoval jsem ho. Přesně o šest měsíců později se muž objevil a řekl, že všechno bylo přemyšleno a připraveno žít v rodině s novými silami. Ale nepustil jsem ho do domu, dal jsem mu svobodu pokračovat v odpočinku. Nemohl jsem ho nechat, aby se vrátil, víš? Jak jsem mohl? Kde je záruka, že je to jeho poslední přestávka?
