Mým rodičům je přes 60 let a já jsem jejich jediná dcera. Byl jsem si jistý, že v těžkých chvílích mě budou podporovat, ale všechno se ukázalo být zcela odlišné od toho, co jsem si myslel. Vdala jsem se ve věku 30 let a hned po svatbě začala konverzace: “Kdy jsou vnoučata?”, “je čas, abychom se stali prarodiči!”.
Moje první těhotenství bylo pro mě těžké, protože jsem měla dvojčata. Naši chlapci se narodili zdraví a nyní jsou dva roky staří. Ale rodiče, kteří tak dlouho čekali na svá vnoučata, nás během této doby navštívili jen třikrát, i když žijeme ve stejném městě. Žádnou pomoc ani podporu jsem neobdržel.
Tchyně je také zaměstnán osobním životem – zařizuje si své vztahy. Teď jsem zase těhotná a nemám tušení, jak budeme žít v pěti v jednopokojovém bytě. Teď je to pro nás těžké a to, co se bude dít dál, je děsivé si to vůbec představit. Jsem stále v dekretu, který bude trvat dlouho, muž pracuje jako strážce a v taxíku, takže nemáme mnoho peněz. Moji rodiče žijí společně ve venkovském domě a jejich dvouložnicový byt je pronajat.
Požádal jsem je, aby si s námi vyměnili byt, protože by to bylo jednodušší pro ně v menším domě a my potřebujeme více prostoru s dětmi. Ale rodiče kategoricky odmítli, protože jsou spokojeni, jak to je. Dokonce jsem se nabídl, že se přestěhují do jejich venkovského domu, což moje matka také odmítla. “Musíte vydělat peníze na svůj domov, ne se zeptat svých rodičů,” řekla. – Máma, ty a táta v jednopokojovém bytě budou v pořádku, vy jen dva.
A děti potřebují více prostoru a mimo město – čerstvý vzduch a přírodu. „Když jsme tě vychovali, nikoho jsme o nic nežádali, takže se učíš stejně. Když jsme se obrátili k naší tchyni, ona také odmítla nás: – Dejte mi život pro sebe. Budu se podruhé vdávat a budeme žít ve svých dvou. Oleg má dceru z prvního manželství, takže druhá místnost se k ní dostane. Už jsme si mysleli, že prodáme náš byt a auto, abychom si koupili něco víc, ale peníze stále nestačí, a to i s ohledem na naše úspory.
Rodiče také odmítli půjčit chybějící částku. Byli jsme zoufalí, ale věřím, že později budeme stále schopni koupit velký byt. Můj manžel mě podporuje, a to mi nedovolí upadnout do zoufalství. Jen jedna věc je politováníhodná – blízcí lidé, kteří slíbili pomoc, se odvrátili. A my jsme zůstali tváří v tvář našim problémům. Měli jste podobné situace? Jak jste řešili problémy s bydlením?
