– Zlato, jdu ven. Pokusím se vrátit dřív. Nebuď smutný! – Miláčku, kam jdeš? “Jdu za svými přáteli, čekají na mě v baru. Domluvili jsme se, že s nimi zajdeme na pivo.” – Jdeš na pivo? Zeptala se mě manželka trochu povýšeným tónem.
Pak vyzývavě otevřela ledničku a ukázala mi několik druhů tohoto nápoje. Byl jsem trochu zmatený a nevěděl jsem, co jí mám říct. Pak jsem se ale sebral a s úsměvem řekl: “Miláčku, ale v baru nám podávají pivo v mražených sklenicích. A on se otočil k odchodu, ale ona řekla:
“Miláčku, chceš zmrzlé sklenice?” A pak vytáhla z mrazáku zmrzlou sklenici vína a mlčky na ni ukázala. To už vypadalo jako hra, tak jsem řekl: “Miláčku, ale v baru se podává to nejchutnější a nejneobvyklejší občerstvení ke kávě. Upřímně řečeno, jdu si na chvíli sednout s kamarády a pak se vrátím rovnou k tobě.”
– Miláčku, chápu to správně, že k pivu potřebuješ občerstvení? V tu chvíli moje žena velmi uměřeně vytáhla z trouby vynikající pečený vepřový bůček, vepřová žebírka a slaninu. A pak už jsem jen čekal, co bude následovat… – Drahoušku, ale já se umím smát a říkat všelijaké nevhodné věci.
Ale ani ona mě nenechala na holičkách a řekla mi: “Zlato, potřebuješ povzbudit? Tak mě pozorně poslouchej! Piješ víno z vlastního podělaného hrnku a jíš tyhle podělaný svačiny doma, protože jsi teď vdaná a nikam se svými pitomými kamarády nechodíš! Doufám, že jsem ti všechno jasně vysvětlil?
Toto je zajímavý dialog, který jsem vedl se svou ženou. Manžel se rozhodl, že mi ukáže svůj charakter. A já se rozhodnu, co budu dělat dál. I když podle mého názoru je všechno jasné. Tato ukázka neměla požadovaný účinek a rychle mě přivedla k rozčarování.
